Jak všichni velice dobře víme, nejsou peníze ničím, co by se nás drželo jako klíště. A tak si je sice vyděláváme a dostáváme je k dispozici, ale než se nadějeme, jsou často zase pryč. A i když bychom je ještě potřebovali, už je bohužel nemáme. Díváme se do peněženky, nahlížíme do internetového bankovnictví na stav svého konta, pak se možná díváme i do všech skrýší, které doma máme, zda jsme v některé ještě nějaké peníze nezaložili, ale hledáme marně. Když se peníze utratily, už nejsou. A když je neustále potřebujeme, není zkrátka jiná možnost, než si sehnat další.
Ale zkuste si někde shánět peníze! Dá vám je někdo? Nedá. Vyděláte si je třeba ze dne na den, pokud je potřebujete? Také ne. A co s tím potom člověk nadělá? Správně; pak se dá udělat už jenom jediné. Musí se někde pořídit půjčka. Protože ta jediná nabízí lidem i ‚nezasloužené‘ peníze, které tito mohou utrácet. I když to není ten nejpřesnější výraz. Půjčkou člověk sice dostane peníze, které si nezasloužil, ale jednak je vlastně nedostane a jednak si je přece jenom také zasloužit musí. Fakticky je nedostane, protože je bude muset následně splatit, a zasloužit si je přece jenom musí tím, že splní aspoň podmínky, za jakých se konkrétní půjčky poskytují.
A když si to chce zájemce o půjčku aspoň maximálně usnadnit? Co by měl udělat? Hlavně by se měla stát jeho volbou hypotéka pro dlužníky. Protože tu člověk dostane snadno, nemusí na peníze dlouho čekat, zato je může klidně i dlouho splácet, úroky jsou tu příznivé, a hlavně je od počátku jisté, že (nebo zda) ji člověk dostane. Protože se tu ručí nemovitostí a výše částky, kterou tu člověku půjčí, odpovídá části odhadní ceny nemovitosti, která je dána do zástavy.
Když tedy člověk nemá dost vlastních peněz, nemusí si ještě zoufat. Může si vzít třeba nebankovní hypotéku a tou dát vše do pořádku.