Zálivku nemusíte provádět každý den, v horkých letních dnech jí budou rostliny určitě vyžadovat více. Opatrní ale se zaléváním buďte, jinak hrozí uhnívání kořenových balů. Aby nedocházelo k vysušení nebo opačnému efektu, kterým je přelití, je tu skvělý vynález a tím jsou samozavlažovací truhlíky. Někdo sice může namítat, že se jedná jen o dočasný moderní prvek, jiný si je zase nemůže vynachválit díky jejich praktičnosti. To, že by se voda nějakým zázračným způsobem dostávala do truhlíku, je samozřejmě nesmysl, někdo ji musí dolít.
Kvalitní samozavlažovací truhlík musí mít odvodnění, aby se zabránilo tomu, že při velkých srážkách nebo přílišném zalití zůstanou květiny ve vodě. Proto by na substrát měl být dostatek místa, doporučuje se poměr vody a hlíny jedna ku dvěma. Závěsný systém by vzhledem k výsledné hmotnosti měl něco vydržet.
Ne ale každé rostlině systém samozavlažování vyhovovat. Jsou takové, jako např. muškáty, které mají raději sucho, truhlíky tedy volte podle typu květiny, kterou chcete pěstovat. Opakem již zmíněných muškátů jsou surfinie či petúnie, kterým naopak vlhká zemina vyhovuje. Těm samozavlažovací systém bude plně vyhovovat. Problematické je také používání hnojiv, ty by měla jít samozřejmě do hlíny, bohužel v tomto typu květináčů zůstává ve vodě. I tento problém má však řešení v podobě hnojivových tyčinek, které se jednoduše zasunou do zeminy.
Ihned po zasazení květiny zalévejte běžným způsobem, několik týdnů jim bude trvat, než zesílí a sami začnou sát vodu z misky. Dolévání vody je také individuální, záleží na ročním období, teplotě a srážkách. Proto i v době, kdy chcete odjet na dovolenou, domluvte s někým dolévání vody.
Péče o truhlíky po skončení sezóny není nijak zvláštní, hlínu vysypete, nádobu omyjete vodou, do níž přidáte trochu desinfekčního prostředku a necháte vyschnout.