Když se při představování soustředíme až příliš na podání ruky, můžeme opomenout některé drobnosti které vytváří celkový dojem. Články o tom že má být stisk ruky pevný, přiměřeně dlouhý víme všichni. Ovšem o čem se už tak příliš nemluví je dívání se do očí druhému člověku. Když napřahujeme ruku nedíváme se ani stranou ani dolů ale přímo do očí. Chce to určitý cvik a trénink, protože zejména když jsme nervózní těkáme očima na všechny strany. Učení dělá mistra a i skvělému podání ruky se dá naučit. Platí však další pravidla kdy ruku podat a kdy ne. Někteří v tom stále tápu a tak není od věci si to připomenout. Koneckonců říká se, že opakování je matka moudrosti.
Zásady při podání ruky
· První podává ruku žena muži
· Nadřízený podřízenému
· Společensky známe osoba osobě méně známé
· Hostitel hostovi
· Starší osoba mladší
· Ruka se nepodává křížem, přes stůl a je vhodné při podání vstát(výjimku tvoří stará osoba, která může zůstat sedět).
Pocení je nepříjemný projev který trápí mnoho lidí a zabránit mu zcela nejde, jde však omezit tím že při samotném podání ruky si ruku nenápadně otřeme. Samotné podání ruky by mělo být druhému příjemné, nikdy bychom se neměli snažit ukázat svoji sílu a druhému ruku drtit, ani podávat stylem leká ryba. Rukou zběsile netřeseme ani na druhého nesaháme volnou rukou. Podání by mělo být energické a nemělo by být příliš dlouhé. Podání ruky vypovídá o druhém člověku víc než se může zdát a pomáhá druhému utvořit si o osobě obrázek. Můžeme mít kamaráda, bratra, sestru, tetu, maminku která s námi podání ruky natrénuje ovšem vždycky to bude něco jiného než když ruku podáváme cizímu člověku. Jen učení dělá mistra a tak využívejte každé příležitosti když si s druhým můžete podat ruku.
Podávat ruku bychom se měli učit už od útlého dětství a vyvarovali bychom se pozdějšímu stresu v dospělosti. Už malé děti můžeme učit jak se správně podává ruka.